Česko-moravská družba
V odpoledních hodinách,
nechce se nám nudit,
poznáváme sousedy,
může se to hodit.
Nakoukneme pod pokličku
jejich místních zvyků,
pozveme je na skleničku
v tom lanžhotském tichu.
Nechápeme jejich slova,
tváříme se kysele,
vysvětlují vše nám znova,
debaty jsou veselé.
Milé je to slovo rožni,
sliny se nám sbíhají,
pod grilem už zatápíme,
oni světlem blikají..!?
Na otázku jdeme drbat?
Vtrhnou všichni do pokoje,
oděvy z nás začnou trhat,
co je k tomu provokuje..!?
Pak snad ještě zkracování
a přípony ijó,
žabu mají na prameňu
a vínečko pijó.
Řadu věcí nechápeme,
přesto jsou nám milí,
vzájemně to doladíme,
city v nás jen sílí.
Moc si ale přivykáme,
čas však brzy zavelí,
k domovu to namíříme,
v srdci trochu zabolí.
Jednou až se podíváme
na oslavě do vínka,
všechny z nás si vybavíme,
zbyde milá vzpomínka.